Jednoho krásného květnového dne roku 2012 mě došla trpělivost a konečně jsem se rozhodl, že s tím musím něco udělat a vzít to pevně do svých rukou. A ukázat lidem, že i My Češi víme jak chutná ta "pravá" paštika, která má v naší historii bohatou tradici, a že i my ji umíme udělat ( ne vyrobit, ale udělat ), z našeho českého masa, obyčejné soli a koření, tak jak se dělala na každé zabijačce nebo při posvícení, za normální peníze a ne jako firmy super-luxus-delikates za pětikilo pár deka.

Po mnoha letech praxe v mega výrobách párků, šunek a ne moc kvalitních salámů, jsem si konečně dospěl k tomu, že to chci dělat jinak. Vlastně ne jinak, ale tak jak se to dělat má, tak jak se to dělalo po staletí a tím nejjednodušším způsobem, prostě vlastníma rukama, bez zaměstnanců z našeho českého masa a bez toho, aby to bylo hotovo za hodinu, protože čas jsou peníze.

Poctivá domácí paštika chce to svoje, maso ( které si vlastnoručně vyberu a připravím ), nakrájím, nasolím a načesnekuji, koření ručně pomelu a rozdrtím, bylinky utrhnu na vlastní zahrádkce a po zamíchání v tom správném poměru podle receptů, které se používají již po několik generací ( nic nového není třeba ), naplnit ručně do sklenic a zavařit. Před sto lety se přece taky nesterilovaly paštiky v konvektomatu s dotykovým ovládáním, aby vydržely padesát let v hypermarketu v regále u pokladny při dvaceti stupních. Ale jednoduše se zavařily v hrnci s vodou a šup s nimi do sklepa vedle demižónu s veltlínem nebo frankovkou, kde je příhodná "pokojová teplota středověkého hradu" pět stupňů.

" Tak se to dělá"

A abych teda taky šel s dobou, tak jsem se rozhodl doplnit některé ty moje paštičky z mojí malé paštikárny o pár věcí, které ( podle mého úsudku ) teda nejsou zrovna echt české ani moravské, ale snad Vám budou chutnat. Do hruškové paštiky z máslovek jsem přidal kapku Brandy a do brusinkové paštiky zase kapku Portského. Tím jsem snad potěšil i kamarády, kteří jsou sice moraváci, ale sem tam zajdou do kina nebo se podívají za hranice a přivezou si s sebou cizí návyky, které se potom snaží skloubit s českou a moravskou kulturou ( tulení mor, whisky a podobně ).

Tak a dost tlachání, mrkněte na moje paštiky, teda nejlíp bude, když je ochutnáte, protože za podívání sice nic nedáte, ale namazat si je na chleba stojí opravdu zato. A pokud by jste měli nějaký nápad,recept po dědovi nebo třeba i kritiku, tak mě dejte vědět a spolu na to mrkneme, uděláme, ochutnáme...

Jirka